jako na houpačce...

Poslední tři měsíce jsou noční můra... a pokaždý když se člověk trochu nadechne a začne doufat a věřit ve světlo na konci tunelu, tak se něco pose*e. Po skvělé zprávě po ránu jsem měla příšrné odpoledně. Umřelo mi auto uprostřed jízdy... ještě za zatáčkou a na nájezdu na Jižní spojku. Fakt lahůdka... v téhle zimě obzvlášť. Než mě přijel Jenda vysvobodit, málem ze mě byla kostka ledu. A o šílené jízdě na laně s "mrtvým" autem ani nemluvím. Vůbec se nehodí, aby auto teď umřelo... ale to asi žádná katastrofa, která nás teď potkává... 

Nicméně musím na tom vidět alespoň to pozitivní... nikdo mě na silnici nesejmul, domů jsme dojeli bez nehody a pomalu rozmrzám. Jen můžu doufat, že z toho nějak výrazně neonemocním. Ovšem jak řešit celkovou průšvihovou situaci nějak netuším.... pro někoho možná banalita, pro nás v tuhle chvíli dost velký problém... jeden z mnoha....