Jahů páteční assessment centrum
Konečně jsem se dostala k tomu napsat o pátečním mučení :D
Zážitek to byl obrovský, to musím říct.
Abych začala od začátku. Nervy jsem měla totálně na pochodu. Ráno od pěti vzhůru, žaludek na vodě, o střevních pochodech nemluvě... velice zvýšený tep, brnění až ke konečkům prstů, slabost... děs... myslela jsem, že tam ani nedojedu. Celou cestu jsem se snažila z hluboka dýchat a přesvědčit se, že nemusím být tak na nervy a že jestli se neuklidním, tak výkony asi taky nebudou nic moc. Moc to nepomohlo... stav se nezměnil.
O místo soupeříme jen tři. Tohle zjištění bylo příjemné i nepříjemné zároveň. Na jednu stranu člověka potěší, že se dostal do tak úzkého výběru (i když pravda netuším z kolika lidí celkem, ale myslím, že víc než tři určitě :D), na druhou o to tvrdší ten boj pak je.
Děsila jsem se toho, že má celá akce trvat tolik hodin. Kupodivu člověka tak zaměstnali, že to uteklo docela rychle. Jen jsem se nebyla schopná uklidnit během celého procesu, takže to chvílema bylo dramatické a bála jsem se, že tam sebou fakt seknu.
Podrobnosti o samotném assessmentu asi vypisovat nebudu.. kdo bude chtít, ráda povyprávím.. celkový dojem ze svého výkonu mám vcelku dobrý. Neříkám, že by se nedalo něco dělat lépe, ale na to, jak moc jsem se bála, že ze sebe nic nevypravím... jak moc dlouho jsem byla veškerému lidskému procesu vzdálená... tak jsem vcelku spokojená.
Během středy či čtvrtka budu znát výsledek... přiznávám, moc bych si přála to místo dostat. Je mi to blízké, ty lidi tam jsou mi alespoň na první pohled sympatičtí a prostě mě to nějak oslovilo... budu zklamaná, když to nevyjde... ale na druhou stranu o to víc se snažím věřit, že mi třeba dají šanci....
Nervové vypětí bylo tak velké, že ze mě začalo opadávat až v pátek večer... čekala jsem, že to přijde sotva vystrčím nos z firmy :D No... ale přežila jsem a teď jen doufat a čekat...